Reformní úsilí Komise pro spravedlivé důchody vedené Danuší Nerudovou bylo tak tristní, že se naštěstí nedočkalo realizace. Poslední garnitura se opět pokoušela o reformu, dokonce ji správně nastínila i v programovém prohlášení vlády: „Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí.“ Realita však byla zcela opačná, zejména v oblasti zásluhy na počtu vychovaných dětí se vláda pokusila tuto zásluhu zcela eliminovat (snaha o zrušení výchovného na první a druhé dítě a zrušení valorizace výchovného).
Nakonec tedy vláda proti svému programovému prohlášení provedla opět jen kosmetické parametrické změny (pokračování ve zvyšování věku odchodu do důchodu, byť pomalejším tempem kopírujícím zpomalení růstu věku dožití) a snížením reálné hodnoty budoucích důchodů včetně snížení valorizací, tedy větším poklesem reálné hodnoty důchodu v průběhu pobírání. To vše doplněno daňovým balíčkem zasahujícím mimo jiné i rodiny s dětmi. Vládní i opoziční politici totiž dokážou vnímat pouze tři možnosti důchodové reformy – snížení důchodů, prodlužování věku odchodu do důchodu a zvýšení zátěže produktivní populace daněmi či pojistným.
Skutečná reforma průběžného důchodového systému ale musí začít úplně jinde, a to uvedením průběžného systému do souladu s jeho principem, tj. založením na dvou stejně důležitých a nepostradatelných zdrojích – pojistném pro zajištění života poproduktivní generace, důchodců, a nákladech na zajištění života nové generace plátců, tedy nákladech na děti. A protože naší straně na budoucnosti záleží, máme zpracovanou komplexní důchodovou reformu, která tyto aspekty skutečně zohlední.
Komentáře