Pracující rodiny s dětmi mají dvojnásob naloženo, současně a ve stejné míře jsou povinni živit předchozí generaci (formou sociálního pojištění), ale současně jsou zatížení prakticky stejnými náklady podruhé, tedy výživou nové generace. Je to stejné, jako byste chtěli porovnávat dva běžce, z nichž jeden bude mít naloženo na zádech 10 kg zátěže a druhý 20 kg. Bez odstranění této nerovnosti není možné vůbec hledat cesty k zajištění vyvážené porodnosti.
Výchova dětí není koníček, není to luxusní jachta, jak si asi myslí představitelé ostatních politických stran. Z ekonomického hlediska jde o investici, náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmu. Rodiny, státu. Firma si před zdaněním nejprve odpočte z příjmu veškeré náklady, které je schopna obhájit jako potřebné pro dosažení, zajištění a udržení příjmu, a to včetně nákladů na zaměstnance, tedy prakticky jejich výživu. U rodiny toto neplatí a rodina hradí náklady na děti, tedy náklady na budoucí zajištění příjmů rodiny a státu z čistého a zdaněného zisku a po úhradě pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Tedy je zde i nerovnost v přístupu k firmám a rodinám v neprospěch rodin. Tím jsou pracující rodiny s dětmi přes obrovskou zásluhu na kontinuitě české populace značně finančně znevýhodněny s důsledky významného snížení životní úrovně nejen pro dobu péče o děti, ale i pro důchod (z důvodu nižší možnosti si naspořit či zajistit vlastní bydlení).
Jaké navrhujeme řešení? Úpravu zdanění a sociálního pojištění tak, aby životní úroveň rodiny s dětmi nebyla tolik rozdílná, kdy východiskem je respektování nákladů na děti jako příjmu nezatíženého daněmi a sociálním pojištění. Zdanění a stanovení pojistného bude vycházet z příjmu poníženého o alikvótní částku za každé vychovávané dítě, dle orientačních propočtů o přibližně 10 % mzdových nákladů, tedy superhrubé mzdy, za každé vychovávané dítě. Pracujícím rodinám s dětmi tedy zbude z jejich výdělku více peněz. Nepracující rodiny s dětmi z takového opatření logicky těžit nemohou.
17. 7. 2025, Pavel Rusý
Komentáře